Proč miminka pláčou

Dětský pláč - zvuk, který rodičům láme srdce a když je ho moc, způsobuje jim pořádnou frustraci. Odkud se bere? Jak můžeme miminku pomoct? A jsem špatná máma, když nedokážu svoje dítě utišit?

Než se holčička narodila, věděla jsem, že miminka hodně pláčou. Tak nějak jsem si ale představovala, že to naše miminko nebude plakat vůbec :). Opak byl samozřejmě pravdou a holčička proplakala celé dlouhé dny. My jsme ji jenom nosili na rukou prakticky bez delšího odložení. Proboha, proč pořád tak brečí? Nevěděla jsem. Teď už vím. A chci se o to s vámi podělit.

Na začátek trocha teorie o dětském mozku

Dětský mozek se skládá ze tří částí. Nejstarší částí je plazí mozek (řídí funkce nezbytné pro život: hlad, trávení, dýchání, krevní oběh). Dalším mozkem je emoční mozek (spouští silné emoce, jeho součástí je amygdala, která hraje roli poplašného systému - spojí se s hypotalamem a ten uvolňuje stresové hormony, které organismus připraví k útěku nebo útoku). Nejmladším mozkem je racionální mozek (neokortex) jehož funkcí je řešení problémů, myšlení, reflexe a vědomí sama sebe. Je důležité si uvědomit, že racionální mozek malých dětí je nevyzrálý a tak dítě jedná v prvních letech života primárně pod vlivem plazího a emočního mozku.

Hluboko ve starších částech mozku je zakotveno několik emočních systémů. Systémy hněvu, strachu a úzkosti z odloučení jsou vytvořeny už při narození a přispívají k přežití kojence. Na zmíněné emoční systémy reaguje miminko pláčem, protože nic jiného neumí. Ještě u něj není (a dlouho nebude) dostatečně zapojena vyšší nervová činnost, která umožňuje myslet, uvažovat a uklidnit se. Proto plačící miminka potřebují naší pomoc.

Dětský pláč

Dlouhé roky rodiče obhajovali názor, že se kojenci a batolata mají nechat plakat. “Nech ho, ať si potrénuje plíce” radí nám s oblibou starší generace. Dnes už jsou nám ale naštěstí známy výsledky výzkumů zaměřených na to, jaký vliv na vyvíjející se mozek má stres z dlouhotrvajícího pláče bez utěšování.

Kojenci se rodí s geneticky zakódovaným mechanismem, který jim velí žádat ve stavu rozrušení o útěchu. Pláč je intenzivní pobídka, abychom mu pomohli s přemáhajícími pocity a děsivými tělesnými vjemy, protože jeho mozek není dosud vyzrálý tak, aby je zvládlo samo.

Miminka pláčou z mnoha důvodů. Rozpláčou se, když jsou nemocná, unavená, hladová nebo přespříliš stimulovaná pozorností dospělých (mají moc vjemů, které nedokážou zpracovat). Často mají strach z různých zvuků a lekají se. Může jim vadit prudké světlo, velká zima nebo horko, či náhlé změny. Vztekají se u oblékání nebo je paralyzuje strach z toho, že už se nikdy nevrátíme, i když třeba odejdeme jenom na záchod. Může jim také vadit vylučovat do plenky, protože to pro ně není přirozené nebo jim vadí poloha při vylučování. Jsou to citlivé bytosti zvýšeně vnímavé vůči stresu.

Není to pláč jako takový, co může ovlivnit vývoj mozku dítěte. Pláč sám o sobě to není. Je to dlouhotrvající neutěšená úzkost a duševní nepohoda. Je to pláč, který skončí, protože si dítě ve svém zoufalství uvědomí, že žádná pomoc nepřijde.

Kouzlo zvané utěšování

“Když ti stejně pláče v náručí, tak ji rovnou můžeš položit do postýlky. Výsledek bude pořád stejný, ne?” Nebude. Teď si řekneme proč :).

Když dítě silně a zoufale pláče, dochází k rozkolísání autonomního nervového systému, který po narození dozrává. Je jen na nás, rodičích, abychom ztracenou rovnováhu obnovili. Utěšování a uklidňování zvyšuje aktivitu bloudivého nervu, který zajišťuje uklidnění a uvolnění.

Má-li dítě dostatečně emočně vnímavého rodiče, začnou se v jeho frontálních lalocích (racionální mozek) vytvářet zásadně důležité spoje, kterému mu časem umožní uklidnit poplašné nastavení plazího a emočního mozku.

A co miminko nejlépe uklidní? Jednoznačně blízký tělesný kontakt - náručí, dotek, pohlazení, masáž. Další způsob úlevy představuje sání, pohyb a houpání, hluboký zvuk, který v miminku evokuje pocit bezpečí dělohy nebo nové podněty (hračky na pozorování). Můžete také vyzkoušet bezplenkovou komunikační metodu, pokud má miminko problémy při vylučování.

Uklidňování plačícího miminka je náročná disciplína, která stojí spoustu energie. Potřebujeme mít sílu, abychom to zvládaly s co největším klidem. Nezapomínejte myslet také samy na sebe a opečovávejte se. Předejte rozrušené miminko bez výčitek partnerovi a běžte si dát sprchu a nějaké dobré jídlo. Protáhněte se. Najděte si vědomě každý den alespoň chvilku na to, co děláte rády. Protože energii musíte mít odkud brát, abyste ji mohly dávat dál :).

A nerozmazlím ho tím?

Láskou se rozmazlit nedá. Když byly holčičce asi 4 měsíce a nedala se po uspání odložit do postýlky, reálně jsem začala přemýšlet o tom, že se nás snaží manipulovat. Byla jsem už tak unavená, že jsem si opravdu myslela, že nás chce jenom ovládat. Naštěstí jsem si to myslela jenom chvilku, do té doby, než jsem si zjistila, jak to s tou manipulací je :).

Z neurobiologického hlediska je totiž absolutně nemožné, aby dítě nekoho manipulovalo nebo úmyslně ovládalo. K tomu by musel kojenec disponovat schopností jasného myšlení, k čemuž je zapotřebí přítomnosti glutamátu ve frontálních lalocích. A to miminko nemá.

Co když se vám nedaří miminko utišit?

Zkoušíte všechno, ale miminko stále jenom pláče a pláče. Nevadí. Nejste špatná máma. A víte proč? Protože děláte maximum, co můžete. Snažíte se. Jste s ním a prožíváte to spolu. Neopouštíte ho a nevzdáváte to.

Přeju si, abych tohle věděla, než se holčička narodila. První měsíce by byly stejně tak náročné, ale byla bych mnohem víc v klidu. Věděla bych totiž, že nic není špatně, že se všechno děje tak, jak má. Bylo to jenom období, které skončilo a teď na něj s tou největší láskou vzpomínám.

 

Autor: Tereza Chadimová, IG @velkyholkynebreci 

 

 

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení