Je teprve 9 hodin ráno a já už jsem na holčičku křičela. Obě jsme na sebe křičely. Nebaví mě, jak mi pořád visí u nohy, chci se v klidu najíst a potřebuju pauzu. Volám ségře, která je zrovna u našich, jestli by se o holčičku nemohla na hodinku postarat. Souhlasí. Odvádím ji s tím, že si na chviličku odpočinu a pak zase budeme spolu. Nadšeně k nim utíká (jsem vděčná a vůbec si to neberu osobně :)).
Přijdu domů a jdu si dát sprchu. Umyju si po tejdnu vlasy, dám si masku a oholim si nohy. Když se sprchuju - vědomě si užívám tu vodu, ten klid, to ticho. Nepřemejšlim o tom, co zrovna asi dělají, co budeme mít k obědu a jestli náhodou nejsem špatná matka, když už v 9 hodin ráno nemůžu. Oblíknu se, poklidím a vracím se pro holčičku. Jako úplně jinej člověk :).
Po cestě mě napadá jediný: V mateřství je tak důležitý nezapomínat na sebe, protože tady dvojnásob platí, že když nemáš kde brát, nemůžeš ani dávat.
Láska je totiž energie. Energie, kterou dáváš a přijímáš. Mateřství ale často není jenom láska. Je to mix spousty dalších emocí, starostí a péče. A výchova je prostě a jednoduše něco, na co potřebuješ kupu energie. Čerpat tu energii jenom z lásky, kterou dostáváš od ostatních, mnohdy nestačí. Nejdůležitější je láska, kterou dáváš sama sobě. Ta se odráží úplně ve všem, co děláš - jak se vychováváš, jak se učíš, měníš, jestli si dokážeš odpustit. Odráží se i v tom, jak se snažíš bejt trpělivá, klidná, empatická a nekřičet, i když se ti třeba zrovna křičet chce. I v tom, jak dokážeš naslouchat pláči do tý doby, než mu už dál naslouchat prostě nejde.
Není proto žádná slabost přiznat si, že už teď dál nemůžeš. Že už nemáš odkud brát. Říct si o pomoc je jedna z nejodvážnějších věcí vůbec a přijmout fakt, že TO nikdy nemůžeš mít všechno je první krok k tomu, jak si mateřství užívat a nejen přežívat. Nemůžeš se celý dny věnovat dítku a rozvíjet ho, krotit jeho emoční výbuchy, naslouchat, nosit, uspávat, chodit ven, vařit, mít utřenej prach v celým bytě, vyžehleno všechno prádlo (ok, kdo tady žehlí?) cvičit, mít umytý vlasy :), rozjet byznys, číst a vzdělávat se, občas kouknout na Netflix, dobře spát a dávat si pravidelně randíčko s partnerem. Prostě to nemůžeš mít všechno. Je to vždycky něco za něco a mateřství je neustálý hledání balancu mezi tímhle vším.
A proto, až budeš mít příště chviličku volno, sedni si uprostřed toho bordelu a vědomě se rozhodni aspoň pár minut věnovat tomu, co potřebuješ ty. Ne tomu, co potřebuje dítko, až se vzbudí, ne tomu, co se potřebuje udělat na bytě a ne tomu, co potřebuje partner. Co doopravdy teď potřebuješ ty? Je to rychlá sprcha, koukání do zdi v tichu, oblíbenej song do sluchátek, 20 dřepů, 4 stránky v knížce, kafe v klidu nebo brouzdání po e-shopech s krásnejma věcma, který si momentálně stejně nemůžeš dovolit? Až to vymyslíš, bez výčitek to udělej a tu chvilku vědomě prožij, mysli jenom na tu činnost a buď tady a teď.
Jestli už máš dítko o trošku větší a zvládne delší časovej úsek bez tebe, naplánuj si, jak s volným časem naložíš. Vím přesně, kolik toho je třeba udělat. Do teď nám z května ze stěhování leží na bytě nerozdělaný krabice. Při plánování se ale zkus držet toho nejdůležitějšího pravidla - začni tím, co doopravdy potřebuješ ty. Postav se v tyhle vzácný chvilky na první místo, udělej ze sebe prioritu, protože po zbytek dne prioritou nejseš a ještě nějakou chvíli ani nebudeš. A to je na tomhle vzácným čase v prvních letech mateřství vlastně tak jedinečný a zároveň náročný.
Nezapomínej - to, s jakou láskou si dokážeš plnit svoje vlastní potřeby, udává s jak velkou láskou budeš schopná plnit potřeby ostatních. Nemůžeš se rozdat, když nemáš kde brát. Láska vytváří lásku. Vzpomeň si na to, až tě někdy přepadnou výčitky svědomí z toho, že místo úklidu koukáš na Netflix :).
Autor: Tereza Chadimová, IG @velkyholkynebreci